Les Miserables - Píseň samotářky

^Gmi Já sam^Gmi/Fisotářka samotn^Gmi/Fá jdu noci v^Gmi/Estříc a šeru koutů^{Bb Bb}tak otěž s^Bb/Aejmu předs^Bb/Gistavám a ^Bb/Gpochytám je do k^Cmiornoutů a náhle aniž ^Dmivím, už mi n^Dic nechybí, jse^Gmim s ním. ^DmiJá samot^Dmi/Cářka najed^Dmi/Bnou se s^Dmi/Bbamotou se vypořá^Fdám, ^Fon vlastně ^F/Evůbec netuší^F/Dis, že ^F/Dpotají mu z ruky ^Gmihádám^Emi9/D,co má se mu kdy ^Amistát a co m^Aůj nejdražší má rád. ^D Má tak ^Drád kd^Em/Dyž s úsměvem ho ^Dvítám^D/Cis, když jdem ^Bmtmou a ná^E7břeží už d^Ařímá^A/Gis, je ^Gnesvůj, když ^Fis7den mě neob^Bmjímá, ^Ema jeho drobných n^Em/Děžností se ^Em/Cissotva ^Adopočítám. Když pak m^Dží tak o^Em/Dn mě pláštěm ^Dchrán^D/Cisí, zmokne s^Bmám, když přen^E7áší mě l^Aouží,^A/Gis jen se dot^Gknem tak^Fis7 vím, jak po mně t^Bmouží, snad no^Emsil by mě n^Em/Da rukou v tom ^Em/Cisdešti do sví^Atání. Tohle^Bb já si jen t^Cmak nalháv^Bbám, ^Bb/A sama mlu^Gmvím se s^Gm/Febou i tent^Ebokrát, bezn^Emaděj, jen se^Bbeklam to ^B7znám, jenž^Am7e já věřím v slůvko sn^C7ad Když sv^Fítá a mlh^Gma zvolna s^Ftoupá,^F/E pryč je^Dm déšť a s^G7 ním i on se ^Cztrácí^C/B, dům z ka^Bbret se ro^A7zpadá a k^Dmácí, ^Gmzas na světě jsi ^Gm/Fsamotná. Co n^Gmaděláš ty h^Cloupá? Sen ko^Fnčí.Proč j^Gmá se koncům ^Fbráním? ^F/E P^Dmříběh můj je p^G7řeludem, ^Cjen zdáním.^C/B Co na ^Bbtom?Jdi sam^A7otářko za n^Dmím ^Gms tou věčnou to^Gm/Fisuhou po něčem co ne^Gm/Fmůže ti d^Cát. ^FMá lá^F7sko, ^Bbmá lás^Bb7ko, ^Bb/Amá lásko, ^Gproč jinou máš tak rád? ^F