^EDo perutí v konečcích ^Bmřas, ^Ejak z telegrafních drátů ^Bmvytepu vzkaz, že cítím ^Eztrátu, ve svém aparátu, ^BmTo ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe. ^ETři plus milión sto básní, že napíšu ^Bmzas ^G6a můžeš se ^Adívat a vstupné si ^Bmnech^A ^G6Jen když mé ^Atělo orosí ^Bmdech.^A

ref.: 2x

UŽ DOBŘE ^DZNÁM TO TICHÉ ^AHŘMĚNÍ KDY ZRCADLE^BmNÍM SE ^DVRACÍ TO CO ^GZTRÁCÍM. . .

Do perutí v konečcích řas, jak z telefonních tónů vypustím hlas. Že chci příjmout linku, jen na chvilinku, než sečtu kresby letokruhů, já z knihy ohrožených druhů. Já milenec něžně brutálních krás

^G6a můžeš se ^Adívat a vstupné si ^Bmnech,^A ^G6jen když mé ^Atělo orosí ^Bmdech.^A

ref.: 2x

Mezihra: 4x ^Hmi, ^A Do perutí v konečcích řas jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz. Ref.:2x

Kryštof - Zrcadlení