Karel Plíhal - Taxík

1. J^Dsi už dlouho p^D#dimryč a nikdo b^Emi7lízkej není ^Edimnablízku, pštr^Hmios je na tom l^F#míp, ten může st^Grčit hlavu d^Ao písku, a j^Gá ji strčím d^Ao okýnka n^F#mi7ejbližšího t^Bm7axíku, ř^Geknu: pane t^Daxikáři, dv^Gakrát kolem r^A7ovník^Du.^D#dim 2. Taxikář se s pochopením a se mnou vrhne do proudu aut, co trochu připomínaj' karavanu velbloudů, budeme se zvolna houpat noční městskou Saharou, onen pán mi bude třeba líčit trable se starou. R: ^GSemeleme všechno možný: ^B7ženský, fotbal, politiku, n^Dic nestojí z^D/C#a nic, ale hl^Gmaj7/Havně, že nám ch^D7/Autná, ^Ga ve zpětným zrcátku toho ^B7erárního žigulíku ^Azmizí moje trá ^A+pení a všechno bude putna. 3. Jsi už dlouho pryč a já se vozím v noci taxíkem s ukecaným, s užvaněným, ale s prima chlapíkem, co mi říká při loučení:"Jó, mladej, život je pes, tak to bude, počkej moment, pět set dvacet káčées."