Karel Plíhal - O blechách a tak

1. Jsem starý ^Ampenzion pro osamělé b^Emlechy,    ne každá bl^Dmiecha má to štěstí, že má ch^Eotě,    celé dny p^Dmioslouchám ty jejich marné vzd^Eechy,    všechny se ^Dmiupíjejí n^D#diměkde o sam^Eotě. 2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,    v předvečer svatební to pro ni rána byla,    zapíjel svobodu a chlastal jako duha    a krevní destička mu v krku zaskočila. R: ^GTyhle t^Cragédie b^Gleší vás ^Amjistě nepo^Emtěší,    buďm^Fe k nim trochu vl^Gídnějš^Cí,^G    vždyť i l^Cidé krev si p^Gijí a, k^Amoneckonců, ž^Emijí    a sv^Fět je stále kr^Gásnějš^Eí. 3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,    jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,    pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,    skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna. 4. A blecha Renata je osamělá matka,    starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,    to jehně zavedli na nedaleká jatka,    co nocí proplakala na mém levém stehně. R: + a svět je s^Ftále k^Grásněj^Cší^F .^G..^C