Karel Plíhal - Když jsi smutná

Když jsi ^Csmutná, tak i^Fmaj7 kapky deště^C bo^Fmaj7lí, rány se ^Cotevřou a n^Fmaj7aplní se s^A7olí, Dmi G Emi Ami držím tě za ruku a nemám žádnou záruku, že n^Fmaj7ezůstanu ^Co žebrácké h^Fmaj7oli.

Když jsi ^Csmutná, tak m^Fmaj7i něco ruce ^Csvá^Fmaj7že, do mé hlav^Cy mlčky vpo^Fmaj7chodují st^A7ráže, Dmi G Emi Ami všechny mé nápady hned zahánějí do řady a stří^Fmaj7lí puškou^C té nejtěžší^Fmaj7 ráže.

Když jsi ^Csmutná, tak i^Fmaj7 sochy v par^Cku ^Fmaj7brečí, stromy pr^Cocitnou a m^Fmaj7luví lidskou ^A7řečí, Dmi G Emi Ami tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší, a náh^Fmaj7le jsi ví^Cc svoje, než^Fmaj7li něčí a náh^Fmaj7le jsi ví^Cc svoje, než^Fmaj7li něčí...