Karel Plíhal - Když jsi smutná

1. Když jsi s^Cmutná, tak i ^Fmaj7kapky deště ^Cbol^Fmaj7í,    rány se ^Cotevřou a n^Fmaj7aplní se s^A7olí,    držím tě z^Dmia ruku a n^Gemám žádnou z^Emáruk^Amu,    že n^Fmaj7ezůstanu ^Co žebrácké h^Fmaj7oli. 2. Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,    do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,    všechny mé nápady hned zahánějí do řady    a střílí puškou té nejtěžší ráže. 3. Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,    stromy procitnou a mluví lidskou řečí,    tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,    /: a náhle si víc svoje, nežli něčí ... :/