Karel Kryl Balada manoně

^ASní v povla^C#cích, vlasy ^Cmá havra^Bní, sní o mracích s muzi^Ekou varhanní, ^Avím, že se jí ^C#zdá o pase^F#mkách s malinovím^{Hmi, E
A}řekne, až ^Eprocitne, ^Aže mě sem ^E(D)nezvala, ^Aústa až ^Eposkytne, ^Apřečtu jí z ^DNezvala: ^AManon je ^Dmotýl, ^AManon je ^Evčela, ^Aa že ji ^Dnepustím, ^Ai kdyby ^Echtě^Ala.

Dál ale sní o mořích blankytných, snít budu s ní v trochejích nezbytných, vím, až se mi vzdá, nikdy že jí nedopovím v zeleným salóně, co tehdy neznala, z Balady Manoně od pana Nezvala, že Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela,

^AManon je ^Dmotýl, ^AManon je ^Eplavovláska, ^AManon je ^Dprvní a ^Aposlední má ^Eláska, ^AManon je ^Dprvní a ^Aposlední můj ^Ehřích, ^Anepoznat ^EManon, ^Anemiloval ^Ebych, ach, ^AManon, ^DManon, ^AManon, ^DManon, ^AManon^D, ^A ...

Karel Kryl - Balada manoně