Asonance - Dva havrani

Když jsem se z ^Dmpole v^Crace^Dmla, dva havrany jsem ^Cslyš^Dmela, jak jeden dr^Fuhého se pt^Cá: ^Dmkdo dneska več^Ceři nám^Dm dá? ^Dmkdo dneska več^Ceři nám^Dm dá?

Ten první k ^Dmdruhému se ^Coto^Dmčil a černým křídlem cestu ^Cnazna^Dmčil, krhavým zra^Fkem k lesu hleděl^{C Dm}a takto je^Cmu odpově^Dmděl ^Dma takto je^Cmu odpově^Dmděl:

"Za starým ^Dmnáspem, v trávě ^Cschoul^Dmený tam leží rytíř v boji ^Craně^Dmný, a nikdo ^Fneví, že umí^Crá, ^Dmjen jeho ^Ckůň a jeho ^Dmmilá ^Dmjen jeho ^Ckůň a jeho ^Dmmilá."

"Jeho kůň ^Dmdávno po le^Csích ^Dmběhá a jeho milá už j^Ciného ^Dmmá, už pro nás ^Fbude dosti ^Cmísta, ^Dmhostina naše ^Cuž se c^Dmhystá. ^Dmhostina naše ^Cuž se c^Dmhystá."

"Na jeho ^Dmbílé tváře ^Cused^Dmnem a jeho modré oči ^Cvyklo^Dmvem, a až se ^Fmasa nasy^Ctíme, ^Dmz vlasů si hnízdo ^Cpostav^Dmíme. ^Dmz vlasů si hnízdo ^Cpostav^Dmíme."