Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Když jsem se z Dmipole CvrDmiacela, dva havrany jsem CslyDmišela, jak jeden dFruChého se ptá: kdo dneska vDmieče Cři Dminám dá? kdo dneska vDmieče Cři Dminám dá?
Ten první k druhému se otočil a černým křídlem cestu naznačil, krhavým zrakem k lesu hleděl a takto jemu odpověděl a takto jemu odpověděl: "Za starým náspem, v trávě schoulený tam leží rytíř v boji raněný, a nikdo neví, že umírá, jen jeho kůň a jeho milá. Jen jeho kůň a jeho milá." "Jeho kůň dávno po lesích běhá a jeho milá uŽ jiného má, už pro nás bude dosti místa, hostina naše už se chystá. Hostina naše už se chystá." "Na jeho bílé tváře usednem a jeho modré oči vyklovem, a až se masa nasytíme, z vlasů si hnízdo postavíme. Z vlasů si hnízdo postavíme."