Zrní - Dva

^amimluvíme k sobě večer tiše ^emioba jsme zkřehlí ^amilistí se drží, nepadá ještě ^emipodzim je smutný ^Fkdokoli se mě zeptá, věřím-li ^amina lásku, tak řeknu ne ^Fvím jenom, že jsme my dva, spolu se ^emidržíme, držet se ^amibudeme

^amikoukáme na sebe, když den mizí ^emijak racci na moře ^amijako dvě samoty, poslíčci cizí ^emizbylí si sobě ^Fkdokoli se mě zeptá, věřím-li ^amina boha, tak řeknu ne ^Fvím jenom, že jsme my ^dmidva, spolu se ^Gdržíme,^emi držet se ^amibudeme

^amikoukáme na sebe, když noc vřelá ^emitiše nás obemkne ^amijak zvíře do ohně, stromy co celá ^emistaletí při sobě stojí a ^Fnedotknou se ^C, ^F, ^emi ami ^Fkdokoli se mě zeptá, věřím-li ^ami na osud, tak řeknu ne ^F vím jenom, že jsme my dva, spolu se ^emi držíme, držet se ^ami budeme ^{G F}kdokoli se mě zeptá, věřím-li ^Cna lásku, tak řeknu ne ^Fvím jenom, že jsme my ^dmidva, spolu se ^Gdržíme, ^emi držet se ^amibudeme ^emi, ^ami, ^emi F ami F, dmi, G, emi ami