Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
GKdyž byla Emmaminka dívčinou, podobaCla se DvíGle, Emna sobě mívala většinou šaty jak Cnevěsta, DbíGlé.
V kabelce nosila památník a kdo ji cestou potkal, dojatě usedl na patník, stránku jí veršíkem protkal.
GJá spanilé slečně Czde srdečGně růžové(emi poupě G)stínuDji, Gpod tím je řádka CJ. V. GSládka, jak se dva(emi věrně G)miluDjí.
Jednou tak mládenci cizímu nabídla čistou stránku, neuměl slova dát do rýmu, dal jí však napít z džbánku. Řekl, že pracuje náhodou na stavbě zdejší trati, ty časy dávno jsou za vodou, dneska mu říkám tati. Já spanilé slečně zde srdečně růžové poupě stínuji, pod tím je řádka J. V. Sládka, jak se dva věrně milují. Když byla maminka dívčinou...