Xavier Baumaxa - Dátamtůja

^G Chtěl jsem se utéct z města ^Emi do klidu ^G našel jsem vísku, tam jenom ^Emi pár lidu, říkám, ^C semhle já se ^D nejspíš odstě^G hůja^D S prvním ^G sousedem jsem si ^C notoval^D , však ^Emi z druhého se ©o©ot ^C vyklubal, chce mi ^D zakrýt výhled ^H7 tím, že dá tam ^Emi tůja

Dátam^C tůja, Dátam^Emi tůja Dátam^C tůja, Dátam^G tů^D ů^G ja Em , G, Emi

^GVesnice jsou plné ^Emidėmentů, ^Gobzvlášť tady u nás v ^EmiSudetech, ty xeno^Cfobní kryptofašo^Dkomoušové na sebe ž^Galůja^D Kolik ^Gpísku, kolik ce^Cmentu,^D se je^Emiště oddrolí na oprýs^Ckaných zdech v tom úd^Dolí dutých hlav, kde já by^H7dlím, jenom každej la^Emimentůja

Lamen^Ctůja, Lament^Emiůja...

^GZase mě drbou, já si jich ^Eminevšímám, ^Gjá nehnu brvou, doma se ^Emizašívám a t^Co je ještě ^Dvíce ir^Gitůja^D Tak ^Gřekni mi to ty sr&'či do o^Cčí, ^D stojí^Emim mu před autem, an ^Cz něj vyskočí, můj pohl^Ded nevydrží, kouká ú^H7kosem a všechno de^Emimentůja

Demen^Ctůja, Dement^Emiůja...