Waldemar Matuška Honec krav

1. Po ^Amzasmušilé pustině jel ^Cstarý honec krav, den ^Amtemný byl a ševelil dech ^Cvětru v stéblech trav, tu ^Amhonec k nebi pohleděl a v ^Chrůze zůstal ^Amstát, když z ^Frozervaných oblaků viděl stá^Amdo krav se hnát.

®: /: ^AmJipija^Cej, jipija^Amjou, to ^Fpřízraky táhnou t^Ammou. :/ 2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé, oblohou se neslo jeho kopyt dunění a za ním jeli honci až k smrti znavení. ®:

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak, proudy potu máčely jim tvář i košili a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý. ®: 4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej, svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej, bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát." ®:

Waldemar Matuška - Honec krav