Jsou ^Bmtóny,které se ^Aztrácejí a ^Bmkrátce, krátce ^F#zní, má ^Bmláska pláče a ^Azdá se jí, že ^Bmuž mě ^Gnevě^F#zní.

Jsou ^Gtóny, ^Bmkteré se ^Emozvou a ^Emi7nedozní, ^Czní ^Amvážně ^Gkrát^D7ce, má ^Gláska ^Bmpláče a ^Emje z toho ^Emi7nervosní, ^Cříká, ^Amže jsem ^Gzrád^F#7ce.

Ta ^Bmdívka nejdřív mě ^Aspoutala jak ^Bmvězně v náru^F#čí a ^Bmteď je beze mne ^Azoufalá, snad ^Bmjí to ^Gpo^Au ^Bmčí.

Snad uti^Eší ^Gkrá^F#sný ^Bmpláč, až pocho^Epí, ^Gže ^F#jsem ^Bmhráč.

Já blázen o její lásku hrál hru mírně hazardní a pak jsem o výhru málo stál, jen málo, jen pár dní. Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně né právě správně a když jsme jednou šli za město na třešně, líbal jsem jí v trávě. A tam se z ní stala má milá, na krátko, krátko jen, i když mě svou vůní zmámila, já byl spokojen. Snad utiší krásný pláč, až pochopí, že jsem hráč. Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.

^AMá ^Bmláska pláče a ^Azdá se jí, že ^Bmzas mě u^Avě^Bmzní. Ví, že jsem ^Ejen ^Gbí^F#dný ^Bmhráč a zvítě^Ezí ^Gkrá^F#sný ^Bmpláč.

Waldemar Matuška - Falešný hráč