1. Sto barevnejch sl^Cov^F9 n ^Cám n ^F9a cestu sv^Cítí^F9, st^Co b^F9arevnejch v^Cět^F9, ^Ca lákavej c^Dmi7/C, ^Gíl, prej až celej sv^Cět^F9 s ^Cám z ^F9a nos se ch^Cytí^F9, t^Co pak n^F9ejpozději hn^Ced^F9 sv^Cůj d^F9ostanem d^Cíl^F. ^C

®: Škoda sl^Cov, je jich víc nežli na nebi hv^Dmi/Cězd, škoda slov, co je jich u všech dálnic a c^Cest, co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků sl^Dmi/Cov, z^Fatím nám n^Emi/Ca záda p^Dmi/Crší a n^Emi/Cespraví střechu a kr^Dmi7/Cov sto barevnejch sl^Cov^F9, st^Co b^F9arevnejch sl^Cov^F9, ^C.

Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá, marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct, že můj havraní strach, strach o kousek sýra byl větší než stud, že jsem neřekl nic. ®: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál, voňavý opiát, abys klidněji spal, prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic, doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc. Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil, tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb, a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží, že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp. ®: Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd, a co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst, jediným znamením je tvoje čest, za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned, je jen jediný svět, je jen jediný svět.

Vlasta Redl - Zůstali jsme doma I.