1. Př^Cišel jsi odněkud z hor, j^Feště déšť na kabátku, dv^Fmě modrý slunce v oč^Gích uprostřed v^Cánočních sv^C/Hátků^Ami, ^Ami/G, a ř^Dmek' jsi^F+: t^E7ady budu sp^Amát,^F, ^Dmi a ř^Fmek' jsi: t^Gady budu sp^Cát^G.

®: N^Caděje, co pláčou na papíru, touhy lidí co ztratili svoji víru, ž^Dmivot malovanej v dotazníku, s^Fmrdce tvarovaný do perník^Gu, n^Caděje, co pláčou na papíru,

touhy lidí, co ztratili svoji víru,

l^Dmásku milenců až do svítání n^Fma věži, kde lidem po klekán^Gí se zastavil č^Cas.

Ten čas ti otupil hrot všech myšlenek, které šly s tebou, co se dnes v koutku krčí a prsty je i v létě zebou, snad jen lokty jim narostly víc, když k ránu slunce vyšlo do ulic.

*: Pak v^Emi7íčka sevřená a j^D#mi7en se nedívat, vz^Dmi7al jsi kytaru a zk^Gusil vyzpívat.

®: Přišel jsi odněkud z hor, říkal jsi, že místa znáš, kde písničky umírají, když vítr jim potrhal plášť a v hlavě z nich nezbylo nic, když k ránu slunce vyšlo do ulic. *: ®:

Vlasta Redl - Naděje a touhy