^Am V nose mě šimrá ^Dmalergie, ^Fjak se tak šourám, ^Eale je mi, ^Amale je mi fajn, dob^Dmře se tu žije v mé ^Frozkvétající^E, ^Amizemi. Tak trochu slzím a pokašlávám, jak mi do očí padá pyl z květů. Nevěřím všem těm poplašným zprávám. Mě prostě a dobře je teď tu.

^AmPletence milenců v ^Dmčerstvé trávě a ^Fkřik dětí z ^Epísko^Amviště. Já věřím nejvíc své vlastně hlavě, mé tělo je mé útočiště.

ref.

Tak mi ^Fdoktoři ^Epouštějí ^Amžilou, to aby ^Finfekce ^Enezpůso^Ambila, že bych snad ^Fnakazil ta^Eky sou ^Ammilou zemi, co vs^Fkutku je^E či^Amlá.

Pověstná jarní apatie a dlouhé fronty před apatykou. Já a Ty kouříme u Slávie, dál pak po nábřeží elektrikou. Kousek odtud je galerie. Vrátného znám a za litr rumu uvidíš obrazy mistrů z Itálie a vrátného zlitého jak pumu. Rád se kochám a rád jsem kochán. Koho chleba jíž, toho píseň zpívej. Já zpívám tomu, koho zrovna potkám. Dělám všechno pro, to abych zůstal živej. ref. Páč mi doktoři dál pouštějí žilou, infekce ve mě však už pokročila, co nejde rozumem, musí jít silou, kam pak se mrška skryla. Zápisy vznešených dialogů, citáty velkých mužů i žen, kouřové signály úst demagogů, zde domov můj má rozkvetlá zem, oteklá tvář vstupenka do legií, stíny tlouštíků na štíhlých křivkách cest, partyzán napaden letargií, bezelstná vítězství slibů a gest. Na základní škole T.G. Masaryka naříká poslední učitel dějepisu, znuděných studentů se výklad nedotýká, budoucnost národa krapet mimo mísu. ref. A tak mi doktoři pustili žilou, infekce nátlaku ustoupila, pak opustím taky svou milou, zemi čo zabudla, že mala Kryla.

Tomáš Klus - Přičichnutí alergikovo