Tomáš Klus - Nina

Dnes ^Dv noci jsem ze spani kricela tvoje jmeno, ja ^Hmivim, ze nejsi rad, ale nejde zapomenout, jak ^Gpri kazdem slove priviras vicka, prosim ^Avyslys moji zpoved, uz jsme stary na psanicka.

Jsem ^Dbytost z vodnich par, ziva jenom z tveho dechu, ja ^Hmivim, ze nejsi rad a ze je ti to k vzteku, chci ti ^Gvsechno rict a pak se nekam schovat, treba ^Apochopis, jak je tezke nemilovat.

Zase ^Dzrychlil se mi dech, jak maratonskym bezcum, co je to ^Hmiza pribeh, bez lasky, bez milencu, nemas ^Gslov, patrne vsechna patri jinym, prosim ^Apromen me s nimi, ve sny, v gesta i ciny.

A ja tu ^Dzustanu, ztracene malirske platno, treba se ^Hmivratis a ja zas necham se napnout, prosim ^Gmaluj me, tvor, k obrazu svemu, nech me ^Ashoret, uz nikdy o nas nemluv.

Jsi me ^Duzko, jsi krev z reznych ran, jsi ^Hmiten kdo vchazi nepozvan, jsi ^Gzvuk kdyz padnou mi na rety slzy ^Amuz.

Jsi me ^Duzko, jsi krev z reznych ran, ackoliv ^Hminechci, jsi ve me uschovan, jsi ^Gzvuk kdyz padnou mi na rety slzy ^Amuz.

Az ^Dsplynu se vzduchem, necham rozplakat nebe, budu ^Hmivsim, tim, co lidi k propasti svede, budu ^GKrysarovou fletnou a ozvena v tve dusi, pak ^Aptaci tise vzletnou, by nedali tusit.

Ze se ^Dnebe nakloni a zapre se svetem, tve ^Hmicerne svedomi poprve promluvi k obetem, ne^Grovnych boju tve sebestredne valky, sr^Adecnich nepokoju cos pozoroval z dalky.

Jsi me ^Duzko, jsi krev z reznych ran, ackoliv ^Hminechci, jsi ve me uschovan, jsi ^Gzvuk kdyz padnou mi na rety slzy ^Amuz.

Jsi me ^Duzko, jsi krev z reznych ran, jsi ^Hmiten kdo vchazi nepozvan, jsi ^Gzvuk kdyz padnou mi na rety slzy ^Amuz.

Jsi me ^Duzko, jsi krev z reznych ran, ackoliv ^Hminechci, jsi ve me uschovan, jsi ^Gzvuk kdyz padnou mi na rety slzy ^Amuz.

Jsi me ^Duzko, jsi krev z reznych ran, jsi ^Hmiten kdo vchazi nepozvan, jsi ^Gzvuk kdyz padnou mi na rety slzy ^Amuz.