Ještě poseď, starej brachu

Ještě ^Dmposeď,^A starej^Dm brachu^C je do sv^Bítání ^Cdale^Fko^A proveď ^Dmmě tou ^Anocí ^Dmstrac^Chu nežli s^Blunce ^Cnajde ^Fkou^At kde mě ^Dmděs a trýzeň^C drží v žel^Fezech kam snad^Gm nedohlédne ^ABůh ještě ^Dmtohle^A přežít^Dm musím^C neje^Fden mi ^Azbý^A7vá ^Dmdluh^A, ^Dmi

Rty mi blednou, kamaráde mám je pevně sevřené než břich temnot rozpárá den kéž neztratím mně svěřené ale já tápu, zoufám, slábnu v pochybách cítím viny ostruhy na tu cestu temným lesem marně hledám soudruhy ®:

Píseň se^Gm dere na ret už a můj part ^Dmčeká na retuš podej mi^Gm pero, černou tuš napíšu v^Dm B-dur trubkám ^Atuš

Píseň se^Gm dere na ret už dnes nenech^Dmám si říci: "Kuš!" ať už jsi^Gm žena nebo muž i tebe ^Dmčeká pouť skrz^A buš tak se^Dm tuž^A, ^Dmi

Jen my dva jsme zbyli tady kde jsou naši kumpáni zatnutých dvě zubů řady snad nás toho uchrání abychom se s klením vzdali mnohem dřív pustili svět z náručí snad ten žal a utrpení lépe žít nás naučí ®: ... Ještě vydrž, pobratime je do svítání jen pár chvil nežli v prach se obrátíme že nám Ďábel nocí vyl zapomenem, i když stokrát ještě psy nás budou štvát my vždy prorazíme leč a vydáme se vzhůru svahem mnohem výš, než roste kleč

Radůza - Ještě poseď, starej brachu