Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Ale že musím
Já Dmmyslela, že protluču seGm vším ale Dmtohle vypAadá nad mý DmsílyA kdo Dmtouhle cestou šel, každej siGm všim že keDm konci Autrpení Dmsílí ale že Gmmusím, štráduju furtDm pryč, ba jó i když Gmteskno mi, aDmž skuAčím nadDm hlavou blesk a hrom prásk jakGm bič a tak Dms bolestí se Aslotou choditGm učím
Já myslela, že mám už za sebou všechny ztráty a že opouštět je snadné když tu mě vprostřed noci zazebou všechny údy, duše v jícen temnot spadne ale že musím, i tělo těla oželím a i tebe pustím jasem domů však jedno, můj dobrý Bože, vím kdybych mohla, vyhla bych se tomu Já myslela, že jsi tím znamením že jsem silou vůle změnila svůj osud však bylo šalbou, klamem, mámením mnohé z toho, v co věřila jsem dosud ale že musím, jenom z chřtánu vypustím raněné duše mojí kvil a vytí a pak přetnu pouto, rozloučím se s tím kdo se mnou chvíli putoval mým žitím Můj dobrý Bože, otevř nebesa pohleď na mě a přísně mě nesuď vždyť víš, že nikdy neklesám i když břímě svoje leckdy těžce nesu ale že musím, tak znovu srdce otevřu a čím víc se zdá mi život těžším tím víc s osudem se přu a tím víc se z maličkostí těším