Pokáč - Probuzení

Už ^Czas mám ty svý noční můry, no však ty ^Gvíš Už ^Amzase se probouzím, když lásko ještě ^Fspíš Když ^Cuslyším, jak do tmy zachrápeš dojde ^Gmi, ^FmŽe po tvým boku jsem našel ráj na ^CZemi A ^Ckdyž celej zmačkanej po noci probdě^Glé, Páč´s mi ^Amuž zase lezla na mou půlku poste^Fle ^CVidím tě válet se v tom mastným triku ^Gmým, ^FmKonečně milostným básníkům rozu^Cmím

Když ^Fvětráš vzduch pod ^Amsvou peřinou^G, Všechny ^Fmkytky v pokoji zahyn^Gou - jen tvou vinou

Přesto na ^Ccelým širým světě nic hez^Gčího není, Než vedle ^Amtebe zlato každý ráno ^Fprobuzení Když vidím, ^Cjak se tvá slina z tvé tváře ^GSpouští do polštáře ^FmVím, že jsme si souzení^C

A ^Ckdyž ti pak přinesu vajíčka na měk^Gko, Ty s ^Amnerudným výrazem schováš se pod ^Fdekou A ^Ckdyž ti pak přinesu vajíčka mícha^Gná, Jo ^Fmto jsou ty momenty, kdy seš fakt naštva^Cná Když ^Croztáhnu závěsy, kávu ti naleju^G Pak z ^Ampostele vylézt tě násilím přimě^Fju Pak ^Cpři letmém polibku cítím tvůj ranní ^Gdech, jsem šťastný, Že ^Fmmám tebe a že maj Listerine v obcho^Cdech

Kdo tě ^Fviděl ráno ^Amsotva tuší^G, ^G4 že ^Fmpřes den ti to vážně sluš^Gí. Na mou duši!

Přesto na ^Ccelým širým světě nic hez^Gčího není, Než vedle ^Amtebe zlato každý ráno ^Fprobuzení Když vidím, ^Cjak se tvá slina z tvé tváře ^GSpouští do polštáře ^FmVím, že jsme si souzení^C

Na ^Ccelým širým světě nic hez^Gčího není, Než vedle ^Amtebe zlato každý ráno ^Fprobuzení Když vidím, ^Cjak se tvá slina z tvé tváře ^GSpouští do polštáře ^FmVím, že jsme si souzení^C

A ^Fkdyž přijde ^Gřeč, na ranní ^Emmilová^Amní, je ^Fvelká smůla, že na mě zas ^Fmňák jde spaní

Přesto na ^Ccelým širým světě nic hez^Gčího není, Než vedle ^Amtebe zlato každý ráno ^Fprobuzení Když vidím, ^Cjak se tvá slina z tvé tváře ^GSpouští do polštáře ^FmVím, že jsme si souzení^{C C4}

Přesto na ^Ccelým širým světě nic hez^Gčího není, Než vedle ^Amtebe zlato každý ráno ^Fprobuzení Když vidím, ^Cjak se tvá slina z tvé tváře ^GSpouští do polštáře ^FmChci, ať se nic nezmě^Cní.