Nej^Glíp se máš, dokud ležíš v kočár^Dku, to se život nejvíc usmí^Gvá, později holka s mašlí sní ti po^Clárku ^Ga začneš chápat, jak to ^Dv světě chodí^Gvá.

®:^GTo vadí, to vadí, ^Hmiže ta ^Emiláska ^Gráda nohy ^Dpodráží^G, to vadí, to vadí, ^Hmiže ta lás^Emika tí^Gží víc než ^Dzávaží.^G

2. V parku ti pak bere věci na hraní, všichni se tý holky zastanou, když ji zbiješ, musíš dělat pokání, a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou. ®:

*: ^CTy marně čekáš ^Gpotají svůj den, ^Cčeká tě osud loka^Gjí, ta věčná ^Dslužba jedný z žen.

3. Pak ta holka jednou mašli vymění za paruku v barvě havraní a ty z toho jako socha zkameníš a začneš chápat, že to láskou zavání. ®: 4. Začneš toužit po svým modrým kočárku, když ti holka s jiným uniká, zkusíš hledat štěstí v plném pohárku a začneš chápat, že se marně neříká. ®:

Petr Spálený - To vadí (Obladi,oblada)