Petr Spálený - Dáma při těle

^ASklony přes den ztlumený , mi ^Dspánek roze^Azní do snů vejdou čtyři dámy štíhlý s ^Dpátou mírně ^Aobézní můj lokaj ^Edámám růže hází, ^Djá dobře vím, co se ^Amá, do vlasů ^Edam sám po růži ^Adám.

Já sám ^Ety štíhlé ^Ahýčkám, ^Ejsou nesm^Aělé, ^Etak lákám k ^Ahříčkám tu ^Ddámu ^Apři t^Eěle, př^Aátelé.

^ADémoni ji skáčou v očích, ^Dkdyž ji noc rozp^Aálí, a já pouštím sbírku můr jenom ^Dpro ni z povzd^Aálí, pak ^Esmím dát na svoji šíji ^Ddlaň bacul^Aatou, tu nejhezčí z ^Edam já pro sebe ^Amám.

Lokaj můj ^Ety štíhlé ^Ahýčká, ^Ejsou kys^Aelé, ^Echci tát jak ^Asvíčka s ^Ddámou ^Apři t^Eěle, př^Aátelé.

^AKdyž sám koktejly v dřezu míchá ^Ddlouhej brk koho^Autí, že potom vždycky ráno svítá, ^Dto mně moc zarmou^Atí, takhle ^Edámy šňůrou spoutat, se ^Dmnou by tu žily ^Adál, já namísto ^Edam zvon budíku ^Amám.

Ptám se ^Eproč nejde ^Azískat ^Esny dozn^Aělé, ^Echci žít a ^Avýskat s ^Ddámou ^Apři t^Aěle, jó, př^Aátelé.