Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
GJe nás Cvíc než Dloni, GobyčejCnejch pěDšáků, Hmichodíme hledat Cvíru svou, v dlažbě Gukrytou, jsme děti Dulice.
Ráno bývaj' smutný nádraží, lásky odjížděj' se vdát, na peróně stojí schoulený, s dálkou snoubený pěšáci silnice...
®: FMá svou jistou Gpíseň, s Fkošilí kdo spí drátěGnou, Hmió, lidé, tiše Cpůjdem do starý Gvrby zvolat: helDlou, jdem dál, helGlou.
Jednou zuje pěšák boty svý na šachovnici světa rád, vykouří doutník, lehne si do stoky pod širák a bude snít. O malých dětech na nádraží, co hledaj' mámy a duši svou, ptáci pod křídly je ukryjou a pak v objetí s nimi odletí. ®: Půlnoční vítr už vyhrává píseň malých pěšáků, ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí půjdem dál...