Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Nedvědi - Vašek František 1. Jak písnička zbloudilá v přítmí skal, kde tříští ji ostří hran, jak láska, co pláchla, to, jak ses bál, tak čas píše po tvářích nám.
2. Už Amnehoukej, E7vláčku, už Amnemám čas, musím Dmipohádky G7klukům Cčíst, snad Dmijednou až, jednou, snad Amjednou zas, až B7obrátím E7tenhleten Amlist. R: Víš, E7jim by se stýskalo a Ammně zrovna tak, kdo by A7ovládal jeřáb a Dmihák, kdo by G7zahoukal sanitkou a Copravil Amvlak, tak ještě chvíB7li, snad E7rok, snad Ampak. 3. Ta holka, co vzal jsem si, co mám rád, je smutná, když utíkám pryč, ten pohled, když vidím ji ve dveřích stát, jak zamyká nadvakrát klíč. R: Víš, jim by se stýskalo a mně zrovna tak, kdo by ovládal jeřáb a hák, kdo by zahoukal sanitkou a opravil vlak, /: tak ještě chvíli, snad rok, snad pak. :/