Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Nedvědi - Užovka Jakub
Když Ajak užovka si přijde den, znáte to, nechA4susce se Avstát a zipy spacáků jak vodu kmen rozevE7ře, někdo začne hrát. TakoDvá přenádherná vůně dříví hořícího ApošimA4susrá Ti Anos jak prvEní kroky v trávě studěj, to jak vyšláp Asis do rána bos.
A první písnička a první čerstvej smích, první paprsky a stín táhnou se z korun stromů v jasnejch přímkách a přes ně k nebi letí dým. A člověk pochopí, proč rána tichý jsou, to z úcty k světu snad, Ty rozhlížíš se, málem by sis sednul, jak to tu máš rád.
A7Když Dpo kopcích se probouzí svět, Ty Abalíš, když jsi něco sněd, u trati E7trháš první kytku, dáváš holce, však Aona ví.A7 A první vlaky, prvních tunelů chlad a první výhybka, tajně zkoušíš si hrát, a první zakopnutí o ten pražec navíc, jak ses zapovídal.
A první hlasy ptáků v komínech skal, lavičky na nádražích, kde pohledy jsi psal, závratě z viaduktů, kde mě to vždycky láká zkusit se vznést. A první zátočiny stříbrnejch řek, po stráních stáda, tichej mlčící vlek a telegrafní dráty, co se před tunelem sehnou trochu níž. Setkání s kamarády ze vzdálenejch měst, navzájem píšete si adresy cest, tu a tam káně krouží, hledá v poli myš, no má asi hlad. A čapí hnízda a hněď kostelních střech, zákryty vinic, nápisy na starejch zdech, hřbitovní rozvrzaný vrátka a pan farář spěchá přes náves dál.