Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Nedvědi - Lék Jakub
Když duše Gmá bloudí, Cneví Gkudy se dát, uvnitř cosi Cmě svírá jak žízeňG, jak hlad. Dlaně obracím vzhůCru a neGchám se vést jak pastýřemC stádo přes Gkamení cest.
Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám, do jeho rukou kroky svý dám. A bolesti slábnou on je síla a lék na moji slabost, pláč a vztek. Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad. Tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám, na jeho lásku zapomínám.