Michal Horák - Mezinárodní

^DmKaždou sobotu ^Fdole v hospodě ^Gv hlavě mám Dorotu, ^Aač byl jsem puštěn k vodě.

^DmSedě na báru ^Fmyslím na Báru ^Ga Hanu, Janu, Zuzanu, když ^Av tom najednou zírat zůsta^Bbnu. Do baru ^Fdáma vstoupi^Bbla, ^Asama byla. Zatáh jsem ^Bbbřich, nahodil ^Fbalící svůj ^Bbksicht ^Aa po dlouhé pauze řekla mi pouze: „Ich verstehe ^Dmnicht.“

^DmZcela zaskočen ^Fchci s ní mluvit, ale o čem ^Gmůžeme si povídat? ^AMěl bych se už víc hlídat, páč

^Dmnemluvím německy, ^Fa přesto jsem tý ženský ^Gcosi pověděl. V tu ^Achvíli jsem fakt nevěděl, řek jsem: ^Bb„Kann ich koupit ^FSie ein Pivi^Bbsche? To ^Apíše!“ Nejspí^Bbše mi vůbec ^Fnerozumě^Bbla. A v ^Atrapné chvíli ticha skrývání břicha řekla: „Ich heiße Ange^Dmla.“

^DmTak jsme šprichtili, ^Fzwei Bier popili, ^GKontakte si měnili ^Aund romantisch se rozloučili.

^DmSedám ku báru, ^Fnemyslím na Báru, páč ^Gzní mi stále v hlavě mé ^Apouze krásné to německé „^BbÖ.“ A domluvím si ^Fu ní hodi^Bbny němči^Any. Přece ^Bbmě řeč jiné země^F neome^Bbzí, vždyť ^Aty německé ženy, ich liebe ^Dmsie!