1. ^BNejhezčí jsi, ^Eskdyž se se mnou ^Bloučíš, a proto také často odjíž^Fdím. Jen ^Esabych slyšel, co si napo^Froučíš, to ^Eskázání, abych snídal sám, co ^Fsmím si dát, kdy se vrátit mám.

Nejvíc ti to sluší, když mě vítáš, a proto se tak rychle vracím zpět. Jen abych viděl, jak mě neodmítáš, a říkáš "pojď, dost už hloupostí, teď už tě víc nikam nepustím."

R: ^BZvláštní, jsi zvláštní, jsi nádherná vlastně pokaždé, proto ^Fzvláštní, ^Esproto tě mám ^Frád. ^Bzvláštní, jsi zvláštní, víš-li o jiných, tak mi ukaž kde, ty nejsou ^Fzvláštní, ^Esnechci jiné ^Gmznát. ^F, ^Es, ^B

2. Nejhezčí jsi, když se večer stmívá, a proto se mi někdy táhne den. Já nedočkavě na věže se dívám a říkám si, ať jde slunce spát, ať přijde čas, který mám tak rád. Nejvíc ti to sluší za svítání, a proto se tak rychle probouzím. Já dívám se a nemám žádné přání, mně postačí ranní zátiší, v němž právě já jsem ti nejbližší. R:

Michal David - Jsi zvláštní