Marie Rottrová - Lásko voníš deštěm

^EmJde déšt a já jdu s ním, jdu ^B7městem, jež znám ^Ema hledám stopy včerej^B7ší, včerejší, ^Djdu stejným směrem jak dřív a ^A7vzpomínám ^Ca všechno zdá se krásněj^Bší.

^EmAch, lásko, voníš deštěm, ^B7tady jsi řek', ^Emmyslím, že vítr tehdy ^B7vál, vítr vál, ^Djsou to už stovky let, ^A7kabát jsi svlék' ^Ca byl mi velký, ale ^Bhřál, krásná lásk^Emo.

Jak dlouho dlouho ještě ^B7půjdu ti vstříc, ^Emčlověk je velmi krátce ^B7živ, krátce živ, ^Dmá lásko voníš deštěm, ^A7jsi z plískanic, ^Cvšak hřeješ stejně jako ^Bdřív.

^EmI déšť jak dřív je stejný, ^B7i já já jsem táž ^Emjen cosi skříplo v orlo^B7jích, v orlojích, ^Dbyls tu a stále jsi ^A7jenom se ukrýváš, ^Cjdu deštěm ve tvých šlépě^Bjích, ó má lásk^Emo.