Marie Rottrová - Kůň Bílý

/:Zas na rtech cítím slaný žár:/, i chuť tvé touhy vzdechů pár, oujéjé, /:Až známá vůně zavane:/, sem skrze vlasy zcuchané. /:To loňské léto moře jas:/, a modré světlo z pod tvých řas, oujéjé, /:zlé ruce láskou zjemnělé:/, mě pořád pálí po těle. /:Když oheň zhasne zbývá dým:/, a racek s křídlem zlomeným, oujéjé, /:Co loď tvou dlouho provázel:/, a křičel když si odcházel. /:Kůň bílý cval svůj otáčí:/, však stovkám koní nestačí, oujéjé, /:To přece kdekdo z města ví:/, že tenhle vlak tu nestaví. /:Tak odpusť mi můj telegram:/, zas ty teď budeš víc než sám, oujéjé, /:V tvé hlavě vzňal se plamínek:/, a sletoval drát vzpomínek. /:Kůň bílý mizí v stopách tvých:/, jak letní víno letní hřích, oujéjé, /:Snad váháš nad tím co já vím:/, že srdcem tvým jen projíždím.