Lucie - Srdce

^GSlunce^Hmi rozpustilo^Emi třásně, ^Gvlt^Hmiavíny pr?^Emi?í z nebe, ^Gjá ča^Drovník už d^Aopsal ^Emibásně, ^Guž ne^Hmimusím, m^Emiám tebe.

R: Srdce otev?^D?r^Aáš jsou-li spoutána, květy rozev^Dír^Aá ^Emiš.

^GNa za?^Hmi?átku vše^Emiho bylo modré ticho, ^Gjá bl^Hmioudil mezi ^Emiskalami a hledal sebe, ^Gpotom u^Dcítil jsem n^Aovou c^Emihuť a vůni, ^Gmilá ^Hmimám tebe^Emi.

R: Srdce otev?^D?r?^A??^G?, jsou-li spoutána, květy rozev^Dír^Aá ^Emiš, poprvé, chci to tak i ^Dj?^A?,^G hvězdy nad náma s tebou přepo?^D?í^At?^Emi?m.

^GMilá,^Hmi už svít?^Emi?, ^Gtřeza^Hmilko usíná^Emiš, j^Gsem sme^Dčkou psů, t^Aeď u ^Emitvých nohou hlídám, ^Gpoklad^Hmiy jabloň^Emiovejch králů.

R: Srdce otev^Dír^Aá ^Gš, jsou-li spoutána, květy rozev^Dír^Aá ^Emiš, poprvé, chci to tak i ^Dj?^A?,^G hvězdy nad náma s tebou přepo?^D?í^At?^Emi?m.

N^Ga svě^Hmitě je něk^Emidy krásně, ^Gvltav?^Hmi?ny prší ^Emiz nebe.