předehra: Gmi B Cmi Dmi D

^GmJá samotářka samotná jdu noci vstříc a šeru ^Bkoutů A otěž sejmu představám a pochytám je do kor^Cmnoutů A náhle aniž ^Dmvím, už mi nic ^Dnechybí, jsem s ním^Gm

^DmJá samotářka najednou se samotou se vypo^Fřádám On vlastně vůbec netuší, že potají mu z ruky ^Gmhádám Co má se mu kdy ^Amstát a co můj ^Anejdražší má ^Drád ^G, ^D, ^G

Má tak ^Drád, když ^G/Ds úsměvem ho ^Dvítám^D/C#, když jdem ^Bmtmou a ^Emnábřeží už ^Adřímá Je ^Gnesvůj, když ^F#den mě ^Bmneobjímá A ^Emjeho drobných něžností se ^Gsotva dopo^Ačítám

Když pak mží, tak on mě pláštěm chrání, zmokne sám, když přenáší mě louží Jen se dotknem a vím, jak po mně touží Snad nosil by mě na rukou v tom dešti do svítání

Tohle ^Bjá si ^Es/Bjen tak nalhá^Bvám,^B/A sama ^Gmmluvím se sebou i tento^Eskrát Bezna^Emděj, jen sebeklam - to ^Bznám Jenže ^Cjá věřím v slůvko ^C7snad

Když ^Fsvítá a ^B/Fmlha zvolna ^Fstoupá pryč je ^Dmdéšť a ^Gms ním i on se ztrácí^C Dům ^Bz karet se ^Arozpadá a ^Dmkácí zas ^Gmna světě jsi samotná, ^Bco naděláš, ty hloupá^C7

Sen kon^Fčí, proč ^B/Fjá se koncům ^Fbráním? Příběh ^Dmmůj je ^Gpřeludem, jen ^Czdáním Co ^Bna tom, jdi ^Asamotářko ^Dmza ním s tou ^Gmvěčnou touhou po něčem, co ^Bnemůže ti ^Cdát

^FMá lásko, ^F/Esmá lásko, ^Dmmá lásko, proč ^Bmjinou máš tak ^Frád?

Lucie Bílá - Píseň samotářky