Kryštof - Motýlek

^CROSVĚCENOU ^Fmaj7ŽÁROVKOU ^DDO POKOJE ^GSVĚTLO KLOUŽE ^EZ POD OKAPU ^AmSPAD DO LOUŽE ^Fmaj7MOTÝL ZE ^CZABLÁCENÝCH ^Fmaj7KŘIDÝLEK ^DPOSTAVIL SI ^GMALEJ HOTEL ^ENA ROZCESTÍ, EAmiEKDE MÁM POSTEL ^Fmaj7S LAMPOU DIVADELNÍM CIVÍTKEM KAŽDÝ VEČER PO MĚ KOUKÁ A LEKNE SE, KDYŽ VLAK ZAHOUKÁ K RÁNU. . . A JÁ ^CPÍ ^Fmaj7SKÁM SI . . . PÍSKÁM SI PÍSKÁM SI ŽÁROVKA JEN SLABĚ BLIKÁ TVÁŘÍ SE, ŽE SE JÍ NETÝKÁ ŽE MĚ PÍCHÁ DO ZÁTYLKU KOMÁR – NEPŘÍJEMNÝ... OŽENU SE, PADÁ KNIHA MŮJ MOTÝL SI UŽ NEZAZÍVÁ Z BÁSNÍ, CO JSEM ČET PŘED CHVÍLÍ MÁM TEĎ SBÍRKU MOTÝLÍ . . . . . . ^CI S KNIHOU ^Fmaj7JSEM HO ^CZAKOPAL ^Fmaj7V ZAHRADĚ O KUS ^CDÁL I S KNIHOU JSEM HO ZAKOPAL A CHVÍLI JSEM TAM STÁL I S KNIHOU JSEM HO ZAKOPAL A TROCHU JSEM SE BÁL I S KNIHOU JSEM HO ZAKOPAL A CÍTIL JSEM SE SÁM. . . ^CPÍ ^Fmaj7SKÁM SI A ^CDNESKA NĚKDO ^Fmaj7UMŘEL PÍSKÁM SI A DNESKA NĚKDO UMŘEL PÍSKÁM SI A DNESKA NĚKDO UMŘEL PÍSKÁM SI A DNESKA NĚKDO UMŘEL PROČ MÉ SLZY MĚŘÍŠ JAK VODNÉ STOČNÉ A ON: „PROČ?“