Karel Plíhal - Žlutí sokoli

1. Že č^Cápi děti ^Emi7/Hnenosí, už ^Amdávno ^Ami/Gvím od ^D9/F#kohosi, kdo v t^Amomhle sm^Ami/Gěru zk^D9/F#ušenější b^Gyl, že J^Cežíšek je t^Emi7/Hatínek a bl^Amudičk^Ami/Ga je pl^D9/F#amínek, jsem č^Amasem taky j^Gakž-takž pochop^Cil. 2. Že polednice nechodí a Palečci se nerodí, mě dávno v hloubi duše nebolí, jen nedokážu pochopit, proč, když jsem mírně přiopit, mi lítaj' bytem žlutí sokoli. R1: ^F#dimPodnikají ^D7nálety na ^F#dimtuzexové ^D7tapety, v t^E#dimelefonu v^F7idí hraboš^E#dime, hehe, je sm^Cutnej pohled n^Emi7/Ha dravce, jak d^Amomněl^Ami/Gého hl^D9/F#odavce ^Amodnášejí ml^Gadým do koš^Ce. 3. Pak za pomoci sousedů - dva zezadu, dva zepředu - - chytáme tu havěť do sítí, kroužky od záclon je kroužkujem a z úlovků se radujem a hned je tady důvod k napití. R2: A když se trochu napijem, tak porůznu se ukryjem, vyčkáváme plni napětí, až vrznou dvířka od půdy a citrónové přeludy zase na kus žvance přiletí. 4.=3. R3: A když další litr vypijem, tak porůznu se ukryjem, vyčkáváme plni napětí, až vrznou dvířka od půdy a citrónové přeludy zase na kus žvance přiletí. 5.=3. R2: 6.=3. R3: ...