Karel Plíhal - Vzpomínky

V^Dlastní krví slunce kreslí ^Amna skla oken krajinky, ^Hmiodevšad se na zem snesly ^Autahané vzpomínky, ^Dotvírám jim do předsíně, z^Amouvají si botičky, hn^Hmied se ženou do kuchyně n^Aa slaninu s vajíčky. R: Každá ^Hmimá jméno ^Gholky, se kte^Arou jsem někdy c^Dhodil, každá zn^Hmiá všechna př^Gání, co jsem z^Aa ta léta m^Děl, každá v^Hmií, kdy jsem p^Gomáhal a kd^Ay jsem zase šk^Dodil, každá z n^Hmiich je tou l^Gáskou s velkým ^AeL. 2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili, snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily, vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat, dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat. R: