Karel Plíhal - Vodník

1. ^CNa starý ^Fvrbě ^Cnad rybní^Amkem    z^Celený m^Fužík sed^Gí,    z t^Cermosky p^Fopíjí k^Cafe s mlík^Amem,    m^Celanchol^Ficky hled^Cí.^F 2. Právě se pohádal se svou starou,    už si s ní neví rady,    a koumá, kolik je to vzdušnou čarou    kiláků do Kanady. R: ^AmZávidí divokým ^Emhusám,    j^Fak mizí kd^Gesi v dálc^Ame,    ^Fon zatím s^Gedává t^Amu sám,    v b^D7otách ho zebou palc^Ge. 3. Stará mu nadává, že se jen fláká,    a, nebejt tak střelená,    vdala se zamlada za lampasáka -    - zelená jak zelená. 4. Prej už v tom topení ňák ztrácí formu    a ona se za něj stydí,    to voják má jiskru a uniformu,    dovede líp potopit lidi. R: R: I já ^Amzávidím divokým ^Emhusám,    jak d^Fělaj' d^Go mraků d^Amíru,    když p^Foslouchám:"V^Gojíne, kl^Amusám, klusám, klusám,    tu nejste n^Ga špacír^Fu ^G..^C."