Kdesi ^Ddole v ^Dbabiččině ^Askříni ^Abydlí bedu^Díni, v ^G její ^Cmi, ^Askříni. ^AKřičí ^Dna mě, ^Dkámo dej mi ^Ačouda, ^Acígo za velbl^Douda, ^Gkřičí^Emi, ^Ana ^Dmě. ^DDlouhý ^Gkaravany ^Djdou hlavní ^Atřídou,^D ^Ddlouhý ^Gkaravany ^Djdou, já jdu ^As nima ^Dzapít ^Gtrable který js^Dou, který, ^Apřijdou,^D ^Dje to ^Gpríma chvíli ^Bmbýt mezi ^Asvýma.^G

Člověk míní, Pan Bůh zase mění, beduíni v skříni zabydlení hrají karty, pijí vodu z misek, kdy je Šrámkův Písek vyzvídají. Dlouhý karavany jdou hlavní třídou, dlouhý karavany jdou, já jdu s nima zapít trable který jsou, který příjdou, je to príma chvíli být mezi svýma. V šeru skříně tiše dřepí blázen, touží po oáze, po tvém klíně.

Karel Plíhal - Ve skříni