Karel Plíhal - Špína

1. Špína je ^Dvelmi ^Arelativní ^Dpojem,    někdo je č^F#mistej, i když p^Hmiáchne třeba hn^Aojem.    Někomu n^Emepomůžou mejdla ani l^Hmiouhy,    k^Gam sáhne, vš^Dude dělá č^Aerný šmouh^Dy. 2. Čistej i špinavej se potkáváme denně,    čistej i špinavej si denně ruku podá.    Bojím se špíny, proto žiju v karanténě,    ač spousta pochybností ve mně hlodá. 3. Bojím se nákazy, či nechci kazit druhý,    jsem ještě čistej, nebo už mám v duši skládku?    Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy,    nejspíš to vezmu pěkně od začátku. 4. Člověk se narodí, je voňavej a čistej,    plínky se vyvaří a zbytek spraví olej,    proto je malej člověk sám sebou tak jistej    a velcí, ti si na něj nedovolej'. 5. Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí,    že na tom nejhůř budou právě lidé čistí.    Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje    a špína v duši, ta se hravě skreje. 6. A proto začíná žít podle těchto zásad,    pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat.    A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru,    aby se lépe vešla do žentouru. 7. Čistej i špinavej se koupáme a mejem,    ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda.    Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem    /: a každej každýmu zas ruku podá. :/