Karel Plíhal - Podivná kometa

1. ^GPodivná ^Am7kometa se zj^G/Hevila a hb^Citě    pr^Goklouzla hv^Cmězdářům skrz r^Gadar^A7ový s^D7ítě,    ^Gúplně pr^Am7ůhledná a l^G/Hehká jako p^Ceří,    t^Cma, kterou v^Gidí j^A7enom t^Am7i, co n^D7a ni v^Gěří^Am7. R: ^HmiLehce se^G otřela o ^A7Zemi hebkým ch^Dvostem,    Z^Cemě se z^Gachvěla, my c^Cítil^Gi, jak r^Dostem,    č^Hmiervíčci p^Goddaní a k^A7apky v kalný ř^Dece,    zp^Cěváčci ^Guzamčení d^Co rez^Gavý kl^Aece^D. 2. Po dlouhé nemoci zas ohromná chuť k jídlu    a láska usedla ke koncertnímu křídlu,    zazněla hudba, kterou člověk těžko složí,    vedle níž písně jsou jen partiové zboží. R: Ruce se našly, prsty do sebe se spletly,    všechno se rozzářilo kouzelnými světly,    tisíce žárovek, a každá nejmíň sto watt,    a noční přízraky se stěží stihly schovat. 3. Kometa odlétla zas jinam do vesmíru,    už zase vyháníme lásku od klavíru,    prsty se rozpletly, jen občas dotek letmý,    /: a noční přízraky se těší, až se setmí. :/