Karel Plíhal - Padaly hvězdy

R: ^CPadaly h^Amvězdy a ^D9/F#jedna z nich s^Glítla mé milé př^Címo d^D9/F#o klín^Ga, j^Cak byla žh^Amavá, tak s^D9/F#ukně jí ch^Gytla, a od sukně c^Celá r^Foklin^Ca. 1. ^AmMá milá k^Emřičí: ^Ampomoz mi p^Emřece, n^Amestůj tu j^Emako z k^D#dimamene, t^Amak jsem ji r^Emychle ^Amodtáhl k ř^Emece z d^Amosahu t^Emoho pl^Damen^Ge. R: 2. Jenže ta hvězda tu moji milou rozpálila jak kamínka, zuby i nehty mi pustila žilou a já drtil její ramínka. R: 3. Pod hlavou nebe a nad hlavou země, v obrovským požáru škvařím se, jsem totiž v ní, jako ona je ve mně, jako dvě kapky steklé na římse. R: R: Teď už jen v očích jak tečka za snem skomírá malý plamínek, běžíme k hvězdě a oba žasnem: je to jen chladnoucí kamínek.