Karel Plíhal - Květina

1. ^GNa louce vyrostla k^Cvěti^Gna nebýval^Cého dr^Guhu. Když si ji nakrájíš d^Co vín^Ga, uvidíš v p^Cokoji d^Guhu. 2. Marně jsem listoval v herbáři, vypadá trochu jak jetel, roste jen od srpna do září, na to je třeba brát zřetel. R: ^Am7Míti svou ^D7duhu ^Gkapes^Emní, t^Am7o je dnes ^D7určitě t^Gerno. D^Am7uhová šť^D7áva k^Gape z n^Emí, ^D#7utopí v sobě to chl^Dadno a černo. 3. Možná si ťukáte na čelo, to už máš, Plíhale, z pití. Jenže proč by se, krucinál, nesmělo vysnít si kouzelný kvítí. R: Míti svou duhu kapesní, to je dnes určitě terno. Nebuďme, přátelé, adresní, ale kdo dělá to chladno a černo? 4. Lepší je fušovat do kytek, když nám ten svět nějak zešed', nežli se ztřískat jak dobytek a pak se řezat a věšet. 5. Na louce vyrostla květina, lalalalalalala ...