Karel Plíhal - Kominík

S^Aáhl jsem na kominíka, pr^B7ej to nosí štěstí, ^Eale onen kominík mi vr^Aazil jednu pěstí, složil jsem se na chodníku, b^B7olestí jsem zavyl, ale ^Eon se jenom otočil a p^B7ak mi smutně pr^Eavil: "Každ^Aej si na mě šahá, každ^F#mej se na mě kření a v^Eodnese si štěstí na p^Arstech po trošk^Eách, já přijdu d^Aom, a moje drahá v^F#měčně doma není, a když j^Ee, tak pod pelestí leží chl^B7ap jen v ponožk^Eách." A tak kv^Aůli tomu kominíku, kv^F#můli jeho ženě pl^B7ivám teď do kapesníku zb^Eytky zubní dř^B7eně, ^Ea na závěr poučení pr^F#mo vás, milé děti: j^B7eden blbne, druhej pění, a vodnese to tř^Eetí.