Karel Plíhal - Hrací strojek

1. ^ANad svátečním ^Epitím ^F#mčekáš, kdy už c^Dhytím, ^Ckdy už jisk^Dra ^E4sus, ^Epřeskočí, n^Aáhle mezi ř^Eečí v^F#me tmě ruka n^Děčí zl^Catým klíčkem ^Eotoč^Aí. 2. Stává se to zřídka, čas jak stará zídka na prášek se rozdrolí, pán se dvorně klaní, k tanci vyzve paní, roztáčí se soukolí. R: ^FTiše cinká strojek h^Arací, ^Ftóny hodné mistra sk^Cláře, m^Fizí v dálce kdesi v mr^Aacích, kd^Fe se rozpouštějí v p^Cáře^E. 3. Pán se stále klaní roztančené paní, nic jinýho neumí, ač má v hlavě zmatky, kolečka a drátky jeho vášně utlumí. 4. Tak jí aspoň znova šeptá něžná slova, ona se jen usmívá, ve strojku to chřestí, zvonivýho štěstí pomaloučku ubývá. R: 5. Poslední dvě noty zpité do němoty mizí na dně skleniček, pán se ohnul v pase, a tak skončila se krátká láska na klíček.