Karel Plíhal - Gilotina

1. ^GNa rezavý ^A7giloti^Dně    v r^G7ámci d^Cobré (zvrhlé) z^Eb7ábav^Gy    oddělím ti v^A7e vteřin^Dě    tv^Coje t^Gělo ^Dod hlav^Gy. 2. Na co hlavu, hlava bolí,    v hlavě straší strašáci,    utrápí tě pro cokoli,    rozptyluje při práci. R: ^EmZato^Emi/D# tělo, ^Emi/Dto je ^Emi/C#dílo,    n^Emi/Cohy, r^Emi/Huce, s^A7ádlo, šp^D7ek,    to ^Emono ^Emi/D#školu v^Emi/Dychodi^Emi/C#lo,    n^Emi/Ca něm st^Emi/Hojí př^A7íští v^D7ěk. 3. To ono sevře páku stroje    či rukojeť praporu,    v každé ruce kýbl hnoje,    směle šplhá nahoru. 4. Trnitá je cesta vzhůru    a mozek váží přes kilo,    musíš myslet na figuru,    vždyť by ji to zničilo. R: A co s láskou, co to meleš    ve zbytečné obavě,    no řekni, jestli nedovedeš    se zamilovat bezhlavě. 5. = 1. 6. Křičíš, že to bude bolet -    - to jste celí vy, mladí,    vždyť funguje to už nejmíň sto let    /: a nikomu to nevadí. :/