Karel Plíhal - Děvče mi usnulo

1. ^Cmaj7Děvče mi^Am7 usnulo už v ^A7polovině s^Dmiloky,    ^Hmi7/5-hrál jsem jí ^E7od Kainara ^Amjedno ^Ami/Gkrásný ^Fmaj7blues,    hodiny zl^Cmaj7enivěly a zt^A7išily své kroky,    p^Fmaj7od okny zazíval p^G#maj7/Bboslední auto^Gbus. 2. Schoulená do klubíčka spokojeně funí,    nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl,    ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní,    a co bych napoprvé ještě více chtěl? 3. Otoman zanaříkal: to je dneska mládež,    jen samá slovíčka a nikde žádnej čin,    jenže ji probudit, to by byla svatokrádež,    zbejvá mi kytara a nedopitej gin. 4. A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám    o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal,    ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám,    jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.