Karel Kryl - Žalm71

1. ^AmTři černí mravenci topí se v slze ^E7srny, nápisy na věnci a na koruně ^Amtrny, padáme pod tíží a snažíme se ^E7dolézt, vlekouce na kříži svou samotu a bolest. R: Nebe je ^F6růžové, po cestě ^Amkřížové snad konečně ^Gspočinem jak pšenice v ^Amklásku, spočinem ^Dmibez hněvu, přirostlí ^Amke dřevu, vždyť nejtěžším ^Gzločinem ^Eje hlásati ^Alásku^E. 2. Vezem se v kočáře, ve kterém přežijeme, s obrazem mocnáře, kterého milujeme, plačíce pro mladost jsme staří, bohudíky, řvem Ódu na radost, že nejsme mučedníky. R: 3. Dozněla Devátá a končí komedie, namísto Piláta svět si dnes ruce myje, sám kříž si zhotoví a sám si hřeby ková a král je křížový, hraje se Osudová. ®: ^F, ^Ami