Karel Kryl - Píseň neznámeho vojína

1. V [Ami]čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzan^E7tém, černá saka a žena hrdiny pod paží s aman[Ami]tem,^E7 [Ami]kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před ^E7branou, ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehra[Ami]nou. Co tady ^Fčumíte? Vlezte mi ^Gněkam! Copak si [Ami]myslíte, že na to ^Gčekám? Co tady [Ami]civíte? Táhněte ^G7domů! [Ami]Pomníky stavíte, ^Fprosím vás, ^E7komu? [Ami, E]2. Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet, pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou, ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou. Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout, copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout? Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze? Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze! 3. Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají, ježto s těmi, co střílej' po sobě vůbec nic nemají, mňoukaj' tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům, žádné věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům. Kolik vám platějí za tenhle nápad? Táhněte raději s děvkama chrápat! Co mi to [Ami]říkáte? Že šel bych ^Gzas? ^G7Rád? [Ami]Odpověď čekáte? ^FNasrat, jo, ^Enasrat![Ami] , [Ami6]