^EmiRec:^G Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního mužE. Píseň nazvaná Poslední Moravan.

1. P^Emiod bí^Glou z^Emidí ^G má ^Emi blá ^Gto bar ^Emivu perle&^Gam^Emip;#357;ovou ^Ga zvony ^Dodletěly za^Emi v&^G;#^Emi283;trem do Říma, obzor s^Ge rd^Emií, ^Gm&am ^Emip;#367 ^G;j tát ^Emio, hanbou ^G ?^Emi?arlatovou, ^Guž jsme tu^D osaměli, z ^Emikříže se nesnímá.

2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů, jen oči pod přilbicí snad ještě doufají, a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů i do ran na orlici, kterou už poutají.

R: R^Dudý kohout na obzoru ^Emiroztahuje spáry, h&^Damp;#345;eben v&#2^Emi83;tru rozčesává pera plamenná, v^Děři^Emili jsme na pokoru u popravčí káry, zl^Datá doba nenastává^Emi, bud^H7e kam^Emienn?^G?.

3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory, mít duši nestydatou a mozek bez ceny, být králem lstí a snadno vzít si bez pokory na svatbu se Zubatou železné prsteny. 4. Není to med, zas píti číši vrchovatou a věřit na proroky v chorálu polnice, sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou na erbu pro otroky - pro naše dědice.

R: + b^Emiude k^Hamenn^Emiá, ^G ^Emibude ^Hkamen^Eminá ^G..^Emi. ^G ^Emi ^G ^Emi

Karel Kryl - Bl hora