^DOči mám sněhem ^Hmizaváté, ^F#miv duši má chladný stín, ^Emirampouchem srdce prokláté, studený ^Hmihlas, na dlani ^Emimráz, ^F#7ledový ^Hmiklín.

Slunce svit marně útočí, její cit neroztál, prosím vás, pane průvodčí,

zastavte ^Hmivlak, už je to ^Emitak, ^F#7nemohu ^Hmidál.^Emi, ^Hmi

Vidím, že už se ^F#7šeří a vím teď, že jen ^Hmizbývá smutek zavřených ^Emidve ^Gří ^A7pro toho, kdo je ^Dsám. Pro toho, kdo si ^G#dimvěří, pro toho, kdo si ^F#mizpívá, přestože ^Hmina rtech ho ^Hmi7studí ^E7polibek posle^Gdní, ^A7O,ó,ó-o.

®: ^DOči má sněhem ^Hmizaváté, v ^F#miduši má chladný stín, ^Emiaž se mě jednou zeptáte, co z toho ^Hmimám, že žiju ^Emisám, ^F#7neodpo^Hmivím.^F#7, ^Hmi

Vidím, že už se šeří a vím teď, že jen zbývá smutek zavřených dveří pro toho, kdo je sám. Pro toho, kdo si věří, pro toho, kdo si zpívá, přestože na rtech ho studí polibek poslední, O,ó,ó-o. ®:Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín, až se mě jednou zeptáte, co z toho má, že žiju sám, neodpovím.

^HmiCo z toho mám, že žiju ^Emisám, ^G6že žiju stále ^Hmisám ^Emi. Hmi, Emi, Hmi

Karel Gott - Oči sněhem zaváté